Báječný orienťák na báječném soustředění

Helen Hudečková

1

Že bude na soustředění nějaké překvapení se vědělo hodně dopředu. A o co konkrétně půjde, začali účastníci tušit hned v sobotu ráno, když jsme s Ondrou vytáhli mapy a začali kreslit tratě. Nenápadně se trousili okolo a poptávali se: „co to je?“. Naše mlžení: „nic, nás si nevšímejte“ však vydrželo jen do oběda, neboť hned po něm následovala přednáška na téma orientace nad mapou 🙂  Ondra všem rozdal podklady na téma: „Co je to orientační běh“, a bylo jasno. Probrali jsme hlavně mapový klíč, měřítko, a důležitost orientace mapy směrem k severu (tou dobou ještě nikdo nevěděl, že poběží bez buzoly…). Byly znát lehké obavy, ale hlášky :“Já se ztratím všude“, „to bych neuměl“ byly po chvíli nahrazeny zvídavými dotazy zcela k věci.

2Při nedělním ranním tréninku (běh terénem) jsme si zopakovali mapový klíč s názornými ukázkami: „tady to je hustník a značí se v mapě tmavě zelenou“ apod., a odpoledne došlo konečně na věc. Všechny báječňáky čekala trať o 14 kontrolách, s délkou 2,35 km (vzdušnou čarou). Později se ukázalo, že vítězná Štěpánka naběhala 2,83 km (čímž se příblížila ideálním postupům – 2,63 km) a nejvíce si v lese užila Naďa se 4,55 km a komentovala to slovy: „Já jsem zvyklá běhat závody na 5 km 🙂

S Ondřejem jsme vyrazili o hodinku dříve, abychom roznesli po lese kontroly a v předem určený čas se sešli v místě startu. Na začátek startovní listiny jsme zařadili borce, o kterých jsme si mysleli, že umí trochu pracovat s mapou a orientace jim není úplně cizí, a po 3 minutách jsme je vypouštěli do lesa.

Hned od začátku bylo jasné, že naše rady: „Raději moc neběhejte, radši choďte a hlídejte si mapu“, nebere nikdo vážně a s vervou všem báječným vlastní se do toho vrhli všichni po hlavě. Kdepak chůze, všichni makali co to šlo.

Ondra dělal startéra a pana časomíru, já popadla foťák a vyrazila obhlížet, jak to jde v lese. Chvilku jsem okukovala u první kontroly, kde to šlo všem moc dobře, tak jsem se přesunula zhruba do půlky trati. Po chvilce se ke mně blížila skupinka 4 běžců, kteří se seběhli zřejmě na záludné jámě, která jako jediná nebyla zdálky vidět, a tedy najít kontrolu znamenalo najít nejdřív jámu.

3

V čele valila Paprička, následovaná Liborem, Štěpánkou a Kájou. Zrovna obíhali rybník k 6.kontrole. A pak se děly věci. Na čele běžící Paprička zcela správně vyhodnotila, že postup na 7.kontrolu je nejkratší přímo lesem a ten malý potůček co je v cestě že snadno přeskočí… Na přednášce zřejmě přeslechla že modré malé čárečky znamenají bažinu, a navíc kdo by si malých mrňavých čáreček všímal. Bažinka jí vcucla botu a i ruku slušně obalila bahnem, když se snažila vydrápat ven a stálo jí to pár minut. Za to ovšem získala exkluzivní zkušenost…  Zcela jinou taktiku zvolila Štěpi a obíhačkou po cestě nejen že držela slušné tempo, ale ujala se i vedení.

Moje halasné povzbuzování ohodnotila kolemjdoucí starší paní slovy: „ V lese se nekřičí“ a doporučila mi, ať se přesuneme na hřiště, čímž mi ovšem nemohla zkazit náladu.

Rychle jsem se přesunula k hájovně do prostoru cíle, kde zanedlouho doběhla Pája. Měla to těžké, vybíhala první a systémem start-cíl svištěla prázdným lesem úplně sama aniž někoho potkala. Bohužel i ona potkala problematickou kontrolu č.12 a pár set metrů před cílem se zde zdržela „možná i 10 minut“.

4Následně dobíhal jeden borec za druhým v parádních časech, které jsme od nich s Ondrou vůbec nečekali, a každý z nich se na doběhu dočkal halasného a radostného povzbuzování.

Atmosféra nemohla být příznivější, celou trasu absolvovali zdárně úplně všichni, včetně mládežníků, a tak po vyhlášení výsledků, rozdělení cen a závěrečném focení snad odjížděli všichni domů spokojeni. Několik jedinců prý dokonce uvažuje o tom, že pojedou na opravdové závody, a třeba se příští rok dočkáme i Mistrovství báječných žen v orientačním běhu.5 6