Čtvrtek večer – neprší. Dostává se nám báječného přivítání fantastickou večeří, seznamujeme se s trenéry Blankou a Jirkou, získáváme souhrn základních informací o ubytování, stravě a programu. Odevzdáváme bezinfekčnost, seznam léků, kartičku zdravotní pojišťovny, kapesné a klíčky od auta :-). Ochotně se zbavujeme svéprávnosti a stávají se z nás účastnice Báječného běžeckého kempu.
Pátek ráno – prší jak v americkém filmu. Trenéři operativně zajišťují piditělocvičnu s dětskou šatnou (s obrázkem u každého háčku) a dětskými záchodky v místní radnici. Úchvatná budova věrna názvu své obce – Boží Dar poskytuje vše důležité - poštu, sokolovnu, obecní úřad i muzeum. V suchu a teple tělocvičny se učíme běžeckou abecedu. Když jsou naše kotníky uvolněné téměř na krajní mez, vrháme se mezi kapky deště a kaluže, na kterých se stále dělají větší a častější kola. Mokrý výběh střídá vydatný a skvělý oběd. Déšť střídá liják. Seminář na téma běžecké oblečení je pojat zábavnou formou - striptýz ( hmmmm…Blanka má tělo krásné, ale žádná z nás nahlas nepřiznala, že se tohoto semináře mohl ujmout Jirka - báječné oko by rádo pohlédlo :-)...) Odpolední výběh je pro nepřízeň počasí odložen na sobotní volno, to totiž Aladin slibuje nulové srážky. 
Posilujeme tělesná jádra, protahujeme svá krásná pružná mladá těla a pružnější a krásnější vyrážíme na večeři. Celodenní tanec kolem krbu nese ovoce, boty a svršky usychají a i to je důvod pro přípitek. Večírek na oslavu vítězství trenérů na B7 je mimo pozemské pojetí pohybu, hudby, metabolismu a regenerace.
Sobota ráno – prší jak v americkém filmu. Na programu je 30 min. hypoglykemický běh. Dozvídáme se o jeho přínosech a bičovány ranním deštěm vyrážíme do místních slatí. V průběhu snídaně se venku začínají tvořit stíny od občas probleskujících slunečních paprsků. 
Jásáme. Seminář o regeneraci a relaxaci je velmi přínosný. Cvičíme synchronně jak na Spartakiádě a těšíme se na suchý výběh. Na Ježíškově cestě pilujeme abecedu a Jirka nahrává vše na GoPro , aby mohl následně provést rozbor. Co jsme se v abecedě naučily – tedy uvolněné kotníky, pružný krok, rychlý odraz a vysoká kolena se snažíme aplikovat v praxi při přeběhu Božídarského rašeliniště přímo na státní hranici. Jsme jedno tělo, jedna duše, jedna báječná žena, a přestože si každá z nás prochází nějakou krizí, v ostatních se vždy najde slůvko povzbuzení. Po obědě nás čeká závod do vrchu na necelou jednu Krušnou míli – Vertical horská míle. Cíl je na nejvyšší hoře Krušných hor – Klínovci. Neprší. Jsme nervózní, namotivované, podupáváme, hopsáme, odbíháme do lesa, vymýšlíme pokřik... tři, dva, jedna, start. Bojujeme jako lvice. Po chutné večeři si Jirka připravil videorozbor našeho pojetí liftingu a dalších prvků běžecké abecedy a oba trenéři nás dojali vyhlášením výsledků závodu Vertical horské míle. 
Vyhráváme všechny a každá dostáváme úžasné ceny a jedinečný diplom. Stýská se nám po dešti (venku opět lehce mží) a vyrážíme na noční procházku s čelovkami podél Blatenského potoka – zážitky jsou nepopsatelné, to se prostě musí zažít. Blanko, díky, že jsi s námi šla, díky za krásný dárek!
Neděle ráno – prší o něco méně než v americkém filmu. 
Přednáška o významu stravy je velmi zajímavá a přínosná, dlouze diskutovaná a hned po ní vyrážíme na proběžku kaňonem na úbočí Klínovce. Krása střídá nádheru a my jen jásáme a výskáme a rozplýváme se a vůbec nám nevadí, že máme stále a opět a znovu a pořád a zase mokro v botách. Domů se nám nechce ani trochu. Poslední výborný oběd, foto s kuchařem a je čas na návrat do reality.
Blanko, Jirko, XTR týme děkujeme za zážitky, za odhalení nových pohledů na běh, díky za překonání překážek a vytyčení nových výzev sportovních i životních.
Jana, Karolína, Klára, Lucka – Báječné ženy v běhu
