Vasův běh je nejznámější závod v běhu na lyžích. Měří 90 km, běhá se klasickou technikou ze Sälenu do Mory. První ročník se konal v roce 1922 na počest švédského šlechtice, později krále, Gustava Ericssona Vasy.
Výraz „Vasák“ jsem doma slýchala od dětství. Byl vždy vyslovován s úctou a jakousi touhou. Několik let mě známí lyžníci lákali k účasti, ale nebyla jsem si jistá ..Přeci jen 90 km ve mě budí respekt. Až loni, po absolvování našeho jizerskohorského Bobolopetu, jsem uvěřila, že je v mých silách tuto vzdálenost na lyžích zvládnout. Štěstí se na mě usmálo, s ročním předstihem se mi podařilo přihlásit a zbývalo už se jen těšit na zimu.
Zima trvala pár dní v prosinci, všechny závody Ski Tour byly zrušeny a koncem února jsem měla nalyžováno pouhých 120km. Sněhu je málo v celé Evropě a dokonce i organizátoři Vasova běhu bojují s jeho nedostatkem , navážejí sníh vrtulníky, náklaďáky a dělají vše pro to, aby 90.ročník nemusel být zrušen.
Závod se běhá první neděli v březnu a celý první březnový týden se konají různé jeho formy, zkrácený dámský běh , štafety, 90km trasu si můžete projet i celou s „letmým“ startem.
Do Mory přijíždíme ve čtvrtek večer po asi 22hodinové cestě. Bydlíme v domku, ze kterého se jeho obyvatelé – 5tičlenná rodina v očekávání další radostné události – vystěhovali, aby poskytli ubytování závodníkům, je to pro ně čest. Celé městečko žije tímto slavným závodem. Kdo nezávodí, ten alespoň pomáhá.
V domku s námi bydlí parta Švédů, kterým vypadli dva členové štafety. Samozřejmě , že ochotně zaskočíme a vytváříme tak mezinárodní, švédsko – českou štafetu „Barska Brudar Och Bittra Bönder“. Je to jedinečná příležitost prohlédnout si část trasy, projet se ve stopě a hlavně poznat, jak celá organizace funguje. Jedu tedy druhý úsek, 24km z Mangsbodarny na Oxberg.
V pátek večer jdeme vyzvednout čísla a ještě pofandíme dojíždějícím štafetám.Poprvé mám tu čest shlédnout jak vypadá cílová rovinka, osvětlená a ověnčená fandícími diváky.U registrace se mi ještě podaří splnit dílčí cíl, a to, pokusit se vyzískat lepší než 10 vlnu. Desátá vlna je totiž ta poslední a je v ní kolem 6000 účastníků, z celkového počtu 15800. Vyfasuju vlnu šestou a jsem šťastná jak blecha.
V sobotu ještě trochu polyžujeme mezi stadionem a poslední občerstvovačkou v Eldris. Je docela pěkná stopa, sníh firnovitý a testuji mázu od Swixů. Máza skvělá, jen skluz není takový , jaký bych si přála. „ Doma“ se pustíme do mazání. Kluci „mažou“ prášek já nějaký parafín univerzál. Venku sněží. Studujeme předpověď počasí. Na směsici čerstvého a starého sněhu se těžko hledá optimální máza. Natož když nevíme, jak bude vypadat stopa po projetí několika tisíc párů lyží. Swixové doporučují – lidově řečeno - zažehlit gumu ( modrý klistr) , přikrýt stříbrno-fialovým klistrem a ráno dle teploty namazat tuhý VR 50 nebo 55.
V neděli vstáváme ve 3h ráno. Autobusy na start v Sälenu odjíždějí z Mory ve 4h. Udivuje mě , že nikde není fronta, autobusy se jako zázrakem plní do posledního místa, vše probíhá plynule, přestože rozdělení do autobusů „řídí“ jedna slečna, která , jak se zdá, stále počítá. Z busu vystupujeme před sedmou hodinou. Jdeme zkusit mázu, klistry přikryjeme VR55...Ale ouha, startovací louka je podmáčená a napadaný čerstvý sníh se pořádně lepí. Hmmm, tak to bude zajímavé. Běžím ještě na toaletu. Množství toalet je jediná slabina. Je jich málo a čekám zoufale dlouho.
Pak už jen ve spěchu najít vlastní vlnu a pokouším se přemazat klistr. Vyhrává znělka Vasaloppetu střídavě se „zahřívací“ muzikou, podle které se nás snaží rozehřát cvičitelky na vyvýšených pódiích. Dělá mi starost, zda ještě stihnu odnést svůj pytel s věcmi do sběrného auta. Jak se ukáže, starost je zcela zbytečná. Pytle se jen tak přehazují přes plůtek, který vymezuje startovní prostor. Mimo stopy to vypadá jako na smetišti s barevně tříděným odpadem – žluté, modré, šedivé a červené pytle se válejí všude . Kolem mých lyží začne pobíhat nahrblý zoufalý Ital, který si asi potřeboval odskočit a teď nemůže najít své fišerky. Fišerky má skoro každý. Zoufale poskakuje , prohlíží všechny lyže a něco pokřikuje. Naštěstí je po chvilce nalézá o pár metrů dál. To už se schyluje ke startu. V šesté vlně jsme z naší party tři, popřejeme si Skol a už to frčí :-)..No frčí :-)..zatím se spíš lepíme a ťapeme kupředu. Hlídám si lyže a hůlky a zpočátku i kluky. Kluci mi brzy ujedou, ale to už stoupáme po sjezdovce. Tady si jde každý jak se mu zlíbí, někomu se to lepí, někomu podkluzuje, ve sněhu se válí zlámané hole. Těším se nahoru, tam bude stopa a konečně se sklouznu . Nahoře se sice začnu klouzat ale ostatní se klouzají nějak lépe, rychleji. Překvapuje mě to, vždyť máme před sebou takovou dávku kilometrů. Všichni jedou soupaž a rychle mě předjíždějí.
Na Smaganu je první občerstvovačka, teplá borůvková polévka přijde vhod, zapiji ji vodou a jede se dál. Trasu si rozdělím podle úseků štafety , kterou jsem jela v pátek. Na Mangsbodarně už to znám, tam jsem přebírala svůj úsek.
Stopa je bídná , nebo spíš žádná. Asi jak napadal čerstvý sníh, tak se trať nestihla upravit. Z Tv přenosů znám, že zde bývá 4 až 5 krásných vyřízlých stop. Teď je horko těžko jedna. Trasa vede převážně s kopce a stále mě předjíždějí rychlejší borci. Těším se až mě dojedou lyžníci mé výkonnosti. Podél trasy diváci sedí na saních nebo skútrech, zabalení v kožešinách, fandí a nabízejí i vlastní občerstvení. Hejáááá, hejáááá. Na Risbergu si užiji opět borůvkové polévky , je výborná, sladká a teplá. Jede se stále soupaž, na stříďák je to příliš s kopce a na vajíčko zase málo. Na Evertsbergu, kde jsem předávala štafetu, kontroluji mezičas , jsem asi o 5 minut pomalejší než v pátek. Zouvám lyže s přesvědčením, že si je přemažu, ale jsou tak namrzlé, že by na ně vosk stejně nechytl. Tak jedu dál. Čeká mě úsek, převážně s kopce dolů. Ani se nestíhám kochat krajinou. Stopa je stále horší a horší, mění se spíš v takové hrby vzdálené půl metru od sebe. Jede se v tom hodně špatně. Ale diváků podél trati přibývá, dokonce mi někdo šoupl do pusy pomeranč. Přišel velmi vhod :-).
Na Oxbergu si dávám teplý jonťák a vývar, začínám být přeslazená a něco bych zakousla. Ale k zakousnutí je jen houska. Tou bych se asi zadusila. Stopa je horší a horší a únava se začíná projevovat . Člověk se musí stále soustředit na udržení rovnováhy na nerovné ploše. Z Hökbergu je to do cíle už jen 19km. Z pohledu 90ti je to už jen kousek ale s 71km v nohách a rukách je to asi jako posledních 5 km na maratonu :-). Sníh už je firnovitý a stopa žádná. Začíná boj s psychikou. Po trase je několik „firemních“ občerstvovaček“ ( Stop Pit a Volkwagen), ale odolávám pokušení a mířím raději jen na tu oficiální na Eldrisu, odkud je to už jen 9km do cíle. Eldris – poslední občerstvovačka, poslední borůvková polévka, poslední vývar a opět úsek, který jsem si už projela. Jede se mi sice dobře , ale mám toho už plné kecky. Míjíme stadion a užuž je slyšet moderátor z cíle. Poslední 3 kilometry. Už fakt nemůžu, ale došoupu to. Hejááááá, hejááááá. Už vidím známou cílovou rovinku, slyším jak davy fandí, snažím se co to jde, mám mlhu před očima a projíždím cílem. Hurááááá ujela jsem Vasák:-)....
Slečna za cílem rozdává 300ml krabice s výborným mlékem, vypiji tři a kdyby to nevypadalo divně, pila bych tam možná ještě teď. Lyže ukládám do úschovny a pohybuji se s davem. Následuje cesta autobusem „duschbad“ do kempu , kde jsou pytle s oblečením, sprchy a jídlo. Sice trošku netrefím ten správný kemp ( jedu do pánského) , ale už mě navádějí správným směrem. Je mi zima, drkotám zubama tak, že se lidi ohlížejí, co že je to za divný zvuk. Ty barevné pytle, které na startu vypadaly jako odpadky, těch 15800 očíslovaných vaků, je rozděleno podle barev a seřazeno dle čísel!!Jdu zcela na jistotu ke žlutému poli , kde každá stovka pytlů má svou vlastní řadu. Tohle tedy skutečně nemá chybu!!K dispozici jsou sprchy, ale já se jen obléknu a jdu se najíst. Ve sportovní hale si každý sám nandá kolik chce teplé masité krmě , jsou zde plata s limonádami a pivem, pečivo k zakousnutí. Všude je neuvěřitelný pořádek a klid.
Dalším označeným autobusem se vracím do cíle pro lyže. Ještě zafandím dojíždějícím borcům a těším se „domů“ na sprchu a teplo.
Mám pocit , že celý den jsem prožila v jakémsi snu. Přestože nebyly ideální sněhové podmínky, dokonce byly prý jedny z nejhorších, nebylo krásné počasí ani vyřízlé stopy jaké znám z televizního přenosu, byla to nádhera. Organizaci celé akce pokládám za logistický zázrak.
Registrace na další ročník bude spuštěna 16.3. v 9h... a bude rychle vyprodáno. Vasák je návyková záležitost, musím tam ještě jednou.
[print_gllr id=1307]Karolína
