V kraji kopců a hlubokých údolí podél stříbrných řek žil skřítek. Mnoho let se toulal lesy i loukami, užíval si slunce, větru i deště a byl šťastný. Ale roky míjely a skřítkovi začalo cosi chybět. Nevěděl, co to je, hledal to kolem sebe, a aby mu to hledání šlo rychleji, dal se do běhu. Běhal nejprve po kopcích, které znal, pak se vydal i na jiné kopce, to aby se mohl dobře rozhlédnout. A protože se kolem sebe díval pozorně, pochopil to: nikdo nebyl sám, každý měl kolem sebe kamarády.
A tak se milý skřítek oblékl do své nejoblíbenější modré barvy a vyrazil do cizího kraje. Vysoká vodárenská věž v krajině kolem Kolína byla vidět už zdáli, a tak zvědavost zavedla skřítka až sem. Ale co se to tady děje? Všichni tady běhají! Skřítek běžel od cedule s nápisem Pečky dál a pak je uviděl! Opravdu nemohl přehlédnout skupinu postaviček v úplně stejných modrých tričkách! Radostně si zanotoval tralala.
„Tralalííí tralalááá,“ zaznělo ozvěnou od modrásků. Co to, tady snad někdo zná skřítkovskou hymnu?
„Hele, skřítek, my jsme taky skřítci! Konečně jsme se potkali!“
Pokud má snad někdo pocit, že tady by pohádka mohla končit, mýlí se. Tady to teprve začíná!
