Skřítek a Goliáš II.
Drzost lidská nezná mezí a co teprve drzost skřítčí!!! ….a tak si jednou skřítek řekl, že by třeba prubnul půlmaratón. Jelikož je skřítek výborný teoretik, zvolil závod v polabské nížině, protože to bude snadné, vždyť je tam placka!
Abyste měli představu, co je skřítek zač, jedná se o stvoření ve své podstatě líné s mírnou nadváhou spíše rychlostního ražení, které běželo v životě desítku v roce 2011 (po jednom 4,5km tréninku), za rok 2013 naběhalo 100 km a trénuje zásadně teoreticky. Tentokrát ale skřítek dostal strach, půlmaratón je sakra dlouhý, a i když skřítek hopsá pravidelně na trampolíně, měl by porušit svou zásadu teoretického tréninku a opravdu začít něco dělat. Po naběhaných 40 km od začátku roku se tedy skřítek osmělil a vyrazil do pečlivě vybraného Nymburka.
Areál závodu u vody pod hradbami byl opravdu krásný, kupodivu se u skřítka nedostavoval žádný předstartovní stres, jen s obdivem sledoval lidi, co se rozklusávali a rozcvičovali. Skřítek se nemohl rozklusat, neb neměl nejmenší tušení, jestli vůbec těch 20 km uběhne, tak nač plýtvat silami ještě před startem, že… Dříve než byli závodníci vypuštěni na trať, dozvěděl se skřítek, že Nymburk nebyla asi úplně dobrá volba, na trati jsou prý jakési schody. No nic, uvidíme. Ještě na startu mu bylo zkušenějším skřítkem vysvětleno, že je to závod, že by to neměl být příběh osamělého běžce, tak ať se snaží. S heslem BĚHÁNÍ SE NELEKEJME, NA KILOMETRY NEHLEĎME vyráží na svůj soukromý boj s vůlí, protože mu bylo jasné, že o radosti z pohybu to rozhodně nebude.
Během prvních 4 kilometrů se skřítek i přes veškerou snahu propracuje ke konci startovního pole, naneštěstí za ním pořád ještě pár lidí je, takže do pátého kilometru vybíhá s myšlenkou, jak si nenápadně vylovit tri niti z ryti, které ještě před startem měly nohavičku. Schody!!!! Bože to je vtip, skřítek čekal pár schodíků, tohle bylo ale několikanásobně delší a ještě po hnusných roštech, no potěš! Přes občerstvovačku to jde téměř samo a skřítek ukrajuje další kilometry, kochaje se trénujícími rychlostními kanoisty či projíždějícími hasiči, zkrátka krása střídá nádheru. Skřítek čumí na hladinu a málem padne k zemi na minimální terénní nerovnosti cyklostezky, i dojde mu, že ty nohy téměř tahá po zemi a to ještě nedal ani 10 km, ou ou.
Pohled na blížící se hradby dává skřítkovi jistou naději, že aspoň první kolo třeba přežije bez úhony, druhé schody jsou ještě horší než první, naštěstí je tam zábradlí, o které se skřítek zatím jen tak lehce přidržuje. Při vběhnutí do prostoru startu je skřítek velmi rád, že potkává jiná pohádková stvoření, je tam celý roj modrásků, kteří povzbuzují, usmívají se…. „Jé, to bylo milé!“, proběhne skřítkovi hlavou, když se cestou do druhého kola polévá iontovým nápojem. 10 km docela šlo a ani to nějak extrémně nebolelo, dokonce ani těch 13 až tak nebolí, ale skřítek začíná pociťovat, že mozek bije na poplach, a začíná přemýšlet nad přínosem půlmaratónu pro tělo, pro duši, pro bankovní konto, pro světový mír… Je zkrátka potřeba mozek zaměstnat, a tak naprosto mimoděk začíná skřítek počítat lekníny, kačenky, sčítá dohromady čísla z tabulek u vody, což mu zabere asi nejvíc času. Asi tak půl kiláku před schody dochází skřítkovi, že téměř stepuje na místě, jak by jinak bylo možné, že toho kačera vidí už takovou dobu a ještě ho neminul? Sakra!!! Schody, kriste schody! Podstatně méně pružným krokem se skřítek vyhrabe nahoru a na mostě se pokouší o běh už pouze z principu, rozhlíží se a zjišťuje, že za ním nikdo na dohled! A je to tady, je tu příběh osamělého běžce. Skřítek nemá ani nejmenší tušení, že nejhorší chvilka ho teprve čeká.
Po seběhu schodů už se skřítek nemůže dočkat občerstvovačky, jenže oni to nebohé žíznivé stvoření na pokraji smrti nepustí k tomu luxusnímu běžeckému rautu, oni ho pošlou na druhou stranu!!! Skřítek zapomněl na ten kilometr navíc, co musí dát oproti 10km okruhu. Zrovna se mu bortí svět, když tu ho z letargie a úvah, kolik lidí už na této trati umřelo, vytrhne spřátelený modrásek, který se na skřítka usmívá od ucha k uchu a povzbuzuje ho, že už je to jen kousek. Modrá je dobrá, už je to tak!!! Před skřítkem je rázem nový cíl, nespustit toho modráska z očí. S dlouhou zastávkou u stolu s jídlem a pitím vyráží vpřed. Krize je veliká, život mu utíká, ale nohy bohužel ne! Bojuje dál, bolí ho kotníky a strašně moc chce jít, ale nejde to, na každém rohu nějaký člověk, zatíná zuby a pokračuje dál, jeho styl se stále více podobá pohybu celozávodně studovaných kachen, ale najednou začíná dobíhat lidi, co začínají odpadat. Nebude poslední, nebude poslední!!! Schody a před nimi povzbuzující pořadatel volající: „ Přidej! Poběž!! Utíkej! Zrychli!!!“ Ten kluk měl moc pěkné zuby a je opravdu s podivem, že je v tom úsměvu měl komplet, jestli tohle volal na všechny probíhající. To má pocit, že skřítek neběží, nebo co?!? Skřítek běží, tedy běžel, teď už jen šplhá téměř vleže po zábradlí. Závěrečné kostky a terén ho málem zabíjí, už ho to fakt nebaví a nohy přendává silou vůle, když tu se zjeví modrásek, sympatický modrásek, je to Brad Pitt, není to Brad Pitt? Že by halucinace? Pitt to možná nebyl, ale cíl byl skutečný! Je to tam, skřítek přežil a dokonce v limitu!
Řekněme, že to byl rozhodně pro skřítka zajímavý zážitek, slíbil si, že už jako fakt začne běhat a než na takovou akci vyrazí příště, bude mít určitě natrénováno. Tréninkový plán (na papíře) hotov, Košice těšte se!!!
