Tak jak začít. Nevím jestli to bude dost velký trapas....
Jedno odpoledne jsem se rozhodla že si půjdu zaběhat, ani už nevím proč jsem si sebou nevzala psa, chodí se mnou pořád. Krásně se mi běželo, do uší mi hraje písnička ... a najednou i přes hudbu slyším za mnou funění a dupání, tak co udělám ... aniž bych se otočila tak přidám do kroku ... pořád je to za mnou ... přidávám a přidávám, fakt už nemůžu, blesklo mi hlavou snad všechno ... Najednou mě předběhne pán, hubenější, mrňavější, v šusťákové soupravě a jenom si ťuká na hlavu a děsně se mračí. Moje tepová frekvence byla na bodu infarktu....zůstala jsem stát a nevěděla jsem jestli se mám smát a nebo brečet, jak jsem blbá. 😀
