Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ?
Vlastně jsem nikdy nebyl sportovec. Nejvíc mě zasáhlo kolo, mezi dvaceti a třiceti jsme brázdili Šumavu na "horalech", bezva vzpomínky. Jinak jsem občas plaval a párkrát začínal běhat, vždycky to nějak usnulo po prvních zážitcích typu "několik dní celé tělo bolavé". Takže předloňský listopad, kdy jsem vyběhl s Miriam (kolegyně a kamarádka, chvilku sousedka, spřízněná duše, samaritánka i rebelka, prostě TA), byl svým způsobem přelomový.
Miriam je trpělivá a rozběhala takhle snad už desítky lidí. Možná bude brzy svatá. Od té doby jsem naběhal přes 1 000 km, běhám do padesáti do sta km měsíčně, organizovaně i individuálně. Spořádaně i odvázaně. Možná poslední dobou raději sám, užiju si ale stejně tak i partu nebo závod. Bez ohledu na výsledek, bez ambicí.
Máš svůj běžecký idol?
Idol nemám, nemám ani trpělivost, netrénuju podle žádného plánu, nemám disciplínu. Mám z běhu jen radost a to přebije všechno.
Tvůj největší sportovní úspěch?
Každý další odběhaný kilometr, každý další šťastný návrat domů, každé shozené deko a dobrý pocit po běhu, to jsou všechno úspěchy. A největší? Asi že ze mě má moje životní partnerka radost.
Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč?
Asi na svoji první půlku, 5. dubna v Praze. Proč? Mám rád Prahu, po škole jsem tam nějaký pátek žil a pracoval, nebo spíš, v tom věku, si užíval. Do Prahy jsem se vždycky rád vracel, moje první děvče bylo z Prahy a moje poslední děvče je z Prahy. V loňském roce jsem si tam v dubnu dal štafetu, vlastně svůj první závod. Tak se trochu vrátím na místo činu.
Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci?
Těžké? Je to báječné! Nechápu, jak jsem mohl vydržet 46 let bez BŽB.
Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo?
Nevzalo mi nic a dává mi hodně. Podporu, motivaci, sounáležitost, možnost sdílení, toleranci, radost, pochopení. A spoustu dalšího.
