Blog

Ani nevím jak to začalo, jednoho dne jsem se ocitla na startovní listině Yes!enického půlmaratonu. Bohužel mě od července trápila kyčel a tak jsem toho moc nenatrénovala. Uvažovala jsem, že nepoběžím a startovné přenechám někomu zdatnému. Ale já se vzdávám velmi nerada a tak jsem se rozhodla, že prostě poběžím i kdyby jsem to celé měla…

Vzpomínám si, jak jsem před rokem o prázdninách projížděla na kole parkem okolo zámku Veltrusy, bylo strašné vedro a já jsem si říkala, že by tu bylo hezké se jen tak procházet a prohlédnout si všechny ty krásné stromy. Jak mě mohlo napadnout, že hned vedle je vesnice Miřejovice a za rok tudy poběžím slavný…

Noc před závodem jsem nemohla usnout… a když se zadařilo, tak se mi pak zdálo, že se škrábu z vody, ruce mi kloužou po kamenech a boří se do bahna… Ráno jsem si uvařila kaši, abych měla sílu, ale nešlo to sníst…takže jsem pak měla pouze jeden banán, nic víc… nervy pracovaly.  Do Počernic mě vezl kamarád,…

Asi týden před startem se začíná rýsovat možnost startovat ve štafetě na Moraviamanu. Jenže víkend před Brixenem (marathon, 2000 metrů převýšení) a 2týdny před Zermattem (45km, 2500m převýšení) jsem chtěla věnovat odpočinku, domácnosti, háčkováním a podobným ušlechtilým činnostem. Nehlásím se ani na ½ marathon v Olomouci, i když mě moc láká. Jenže kde jinde zažít…