Je to jen pár dnů, co proběhla jedna z nejkrásnějších běžeckých akcí pořádaných Runczech týmem: Pražský půlmaraton.
Nálož endorfinů zasáhla nejen běžce, ale i fanoušky a nepochybně obrovské množství 
organizátorů a dobrovolníků, kteří s neskutečnou ochotou a trpělivostí dělali vše proto, aby si běžci a vůbec všichni kolem tohoto běžeckého svátku, akci náležitě užili. Kdo se už někdy na nějakém větším běhu ocitl, dá mi jistě za pravdu, jak moc dokážou právě lidé „okolo“ zážitek z akce ovlivnit. Kdo tedy 1. 4. 2017 na krásných trasách podél Vltavy zdolával oněch 21 km, mohl na 
jedné z občerstvovacích zastávek potkat i Báječné ženy v běhu, kterým byl svěřený báječný 18 km. Elitní běžci jistě i ve svém smrtelném tempu profesionalitu „Bájenek“ocenili, ale jaksi trošku jinak, než my, hobíci. Dovolím si tedy osobní pohled: Blížím se k 18 km, všímám si banneru Báječných žen přidělaného na zábradlí mostu, oko padne doprava a je to jasné, že jsem na Báječné občerstvovačce. Hlahol, úsměvy, ochotné nabízení všeho nad i pod pultem (tedy v případě týmového oblečení byla malá, ale velmi příjemná protekce v nabídce Coca-Coly apod.) Objetí, políbení, povzbuzení a běžím dál. Pohled na známé a milé tváře, povzbuzení a objetí je pro mě v tu chvíli víc, než kanystr ionťáku . Pokračuju dokonale občerstvená na těle i na duši a po zbytek cesty už „nesundám“ úsměv z tváře.
Vzhledem k patriotismu bych mohla býtpodezřívána z neobjektivity, ale když jsem četla v blogu jedné slečny článek shrnutí zážitků z jejího prvního půlmaratonu (který z půlky prošla kousek před sběrným autobusem) a figurovala v něm pochvalná zmínka o skvělém povzbuzení na osmnáctém kilometru, řekla jsem si polohlasem: Ty naše holky jsou prostě Báječný!!!
autor: Jana Zachová
Foto by Milan Zach, Olga Dondová
