„A přijdou vůbec nějaký děti?“
Dobrá otázka, říkala jsem si v duchu. Při organizaci tohoto typu závodu člověk do poslední chvíle neví, jak to vlastně všechno dopadne.
A dopadlo to skvěle!
V 15hodin (někteří přišli i včas) jsme se sešli u Velkého altánu v druhém největším pražském lese. Předtím už jsme s Ondrou stihli pestrobarevně označit trať, zbývalo jen rozdělit kontroly (nebo stanoviště, chcete-li) dobrým duším, které se nahlásily jako pomocníci. Pak také postavit modrou závodní kancelář, přemístit duše 
na stanoviště a začít zapisovat děti, protože hle – dětí se nám tu najednou vyrojilo požehnaně. Aniččina šikovná ruka však všechno zvládla skvěle a v půl páté skutečně vyběhlo první dítě. Trochu jsem se zděsila, když jsem po návratu z rozmísťování duší potkala toto dítě v protisměru! Že by nejdřív poklad a pak teprve oukoly? Tak to néé! Šupito na druhou stranu a vy taky! „Karolínooo, opačným směrem! Dyť to máš na tý mapě...“ – „Ale já jí nemám!“ Holt nezbyly, no.
Chybička se vloudí, ale naštěstí (nebo díky tomu, jak byli všichni pomocníci šikovní) jich bylo opravdu minimum, a tak jsem si v roli „rychlé spojky“ užívala především nadšené výrazy malých, středních i velkých závodníků. A co měly děti za úkol? Po slepu zdolat kus lesa, ulovit si v rybníku obživu, rozpoznat jakou zbraní bojovali piráti, zdolat piráta dělovou koulí a umět se ohánět bičem. 
V závěru pak ještě přemoct strašlivého kapitána pirátů - Tvrdou palici. Ano, taky jsme se báli, jestli je to vůbec bezpečný! Všichni účastníci ale ve zdraví doběhli až do cíle, kde byli dekorováni báječnou perníkovou medailí, do které se mnozí z nich vzápětí zakousli. V závěru pak k super pirátskému pokladu jako odměna přibyl ještě táborák, buřt a není nutno, není nutno, aby bylo přímo veseloooo...
Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo!
Dětí bylo nakonec 39!
Pavla Přívozníková
P.S. moje obrovské poděkování za pomoc s touhle akcí a za nadšení, které do toho všichni vložili, patří (v náhodném pořadí) Karolíně za ušití úžasných pirátských pytlíků, dovezený stan a roli startérky, Pétě za ty nejlepčí medaile na světě, Ondrovi za buřty, fáborky, bič, startovku, kytáru a odbornou IT pomoc, Jirkovi za tu nejpeckovnější Tvrdou palici, Vandě za čupr pirátský terč, Terce za ten nejlepší růžový pirátský klóbrc, Pavlínce, Mili a Aničce (za všechno), Jitce za dárečky do pirátských pytlíčků, 
Martinovi za sesbírání fáborků, Jolče za báječně nakrájené buřty, srubu Gizela za suché dřevo, sekeru a vstřícnost, tatínkovi, který nám nasekal dříví, a také všem účastníkům, rodičům i dětem za to, že byli tak milí, odvážní a usměvaví. Hlavně díky tomu jsme si totiž závod užili i my a v Kunratickém lese panovala fakt bezvadná atmosféra. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla, kdyby jó, tak mi to promiňte a děkuju i vám!
P.P.S. jako skromná poznámka webmastera. Samozřejmě člověk nejlíp poděkuje sám sobě, jelikož líp to stejně nikdo neudělá, takže zcela zbytečně, leč přece ještě jeden dík, někdo to musel z velké části vymyslet, zorganizovat, zmapovat, všechny zmermomocnit, nejvíc kiláků naběhat a nakonec o tom ještě něco sepsat.
Příští týden v 16.15 se těšíme na všechny odvážné děti u červeného zábradlí u metra Roztyly!
