Jak jsem chtěla sedět ve sběrném busu a nepovedlo se

Jolča Václavková

J50_01

Jizerská 50, resp. Jizerská 25...už jen vyslovit toto spojení slova s číslovkou vzbuzuje v člověku a nemusí být ani běžkař jistý respekt. Letošní ročník se nestačil zrušit, i když sněhu bylo tak tak a já v to ve skrytu duše doufala:-). Bylo tedy zapotřebí očistit skluznici od klistru ze sezony loňské a připravit nádobíčko na tu naši 48. Jizerskou 25. Nic jsem nechtěla nechat náhodě a mázu objednala u mistra Lukáše Bauera. Fyzička na nule, nálada pod psa, ale se skřítkem Jana Opatrna jsme si jako strategii závodu daly hlavně si to užít,vyčistit hlavu, kochat se a do cíle vjet společně telemarkem. A pokud nestihneme limit, tak kdo se může chlubit fotkou se sběrného autobusu, že? My dvě:-). Vyjely jsme v pátek směr Liberec, nebe nad Ještědem bylo zvláštně rudé s černými mraky a do toho prosvěcující měsíc..joj, kam to jedeme? co nás čeká?... apokalypsa:-).V Liberci vyzvedáme registrace, odevzdávám lyže na mazání, snad ráno na stadionu v Bedřichově budou. Setkáváme se s ostatními na penzionu a ladíme co na sebe, no hlavně, aby mi to v té poslední brázdě slušelo, takže sladit rukavičky s barvou zipu na bundičce o barvě nesmeků nemluvě, tolik Jana Opatrná:-).

Za deště se ráno vydáváme z parkoviště na stadion, běžky jsou ještě v plném mazu a čekám, až mi dá sympatický mladík další vrstvu klistru...do startu 20 min, jenom? šmarjá a já musím odevzdat žlutý pytel se suchým oblečením, vyčůrat se, napít se, oblíknout si bryndák s číslem, nadechnout a soustředit se před výkonem a najednou je 30 vteřin do startu, vbíhám do prostoru startu, jsem totálně promáčená včetně bot...3..2..1 a naše druhá vlna se pohla, poomaličku se šoupe lyžema J50_02a než se roj roztáhne tak, abychom byly schopny skluzu či soupaže, jsme skoro U buku...stále prší...Kristiánov stíháme v limitu, do pusy nám dávají pořadatelé sušené ovoce, teplý jonťák a čaj si dáváme s Janou na půl, stoupáme, cestou na Čihadla se spustí slejvák, je silný protivítr a z kopce musíme píchat hůlkama jak divé, z Čihadel už přes dioptrické brýle sotva vidím a poté co fučí protivítr, který znemožňuje nádech a stromy se klátí a hučí vše okolo, projede mnou zima, já projedu kaluží po kotníky a vzpomenu na Hanče s Vrbatou a prosím tam nahoru, ať už jsem aspoň v lese...ani tam to však není nic moc a do toho mi padají kalhoty, takže mi mokne i to co by mělo být suché, rukavicí čistím brýle, ale vidím bílé nic a alespoň lyže mě vedou směrem k cíli...posléze však nelze jinak, potřebuji traséra, Jana se ujímá role traséra...po pár kilometrech přestává pršet, cítím teplý vzduch, odmlží se brýle...juchů, vidím a sjezd k Hřebínku si užívám naplno, jsme zde o půl hodiny dříve, než byly naše plány a také plán se sběrným busem nevyšel:-). Jsem teda lehce zklamaná, že nebudeme mít fotku ze zamlženého busu, ale co, do cíle je to necelých 10km, to už dáme...posilníme se, cestou zazpíváme naši oblíbenou Tralalíí tralaláá, překopu text Krucipusku na..Jizerská to není prdééél, je to kuwa těžkéj sklúz, vždycky trochu peklem smrděl...a už sjíždíme ke stadionu, závěrečný finiš, telemark a už si gratulujeme ke splněnému limitu a vůbec, že jsme bez ztráty kytičky zvládly náročnou trať, těžké podmínky a ještě se v cíli usmívaly a hulákaly zvesela.

Díky skvělé parťačce Janě Jana Opatrná za úžasný zážitek a podporu, Lucce Bartoňové za podporu, Mirkovi Kronikovi za servis, podporu a snad ho naše výkony potěšily a zahřály na srdci. Tento nádherný závod nebyl o fyzičce ale o morálu a můžu vám zodpovědně říct, že ho s Janou máme a těšíme se na další, 49. ročník:-). Skol!