Jolča Václavková
Nejsem jediná, která prožila neděli, tak jak prožila, do Bohnic bychom se všichni stejně nevešli...ráno vstávám v 5,30..všude ticho, normální člověk ještě spí...rvu se do kompresních podkolenek a sportovního + vrstvy navíc, protože se budu kodrcat přes Prahu třemi dopravními prostředky, kde místo tepla fučí klimoška asi na 15st...je to o zdraví...chci domů, do postýlky, chci si číst!!...sraz u IKEMu...chvátáme na místo, jehož jméno nemůžeme vyslovit...jsme na místě..zima, vlhko, hlad, svršky odhazuji v dál a zanechám osudu na igelitce Billa kdesi za stromem, stejně jako další podivní lidé, co vystrkují za kmeny vzrostlých stromů své někdy více či méně svalnaté pozadí a rvou se do harapesek a kompresek, někdy plandajících trenek...a je to tady 3..2..1..můj start na Velké kunratické 9.11. v 9:09:00...čekám bahno a je tu, ale je jiné, než loni, bořila jsem se tenkrát po kotníky..a kdepak je potok, hle a už jsem v něm, voda je ledovější, než vloni a kopeček nad ním vybíhám, jako laň..pán řve na slečnu přede mnou, jakoby měla vyhrát olympiádu a já se směju..to bylo naposled v dalších 10ti minutách..čeká mě kopec, co se chvátá, chvátám pomalu, lidé kolem mlčí, no tak to je to asi se mnou fakt dost tristní..krize na rovince..krize v kopci, co tam není..hlava říká..zvedej kolena natáhni krok..nic nohy si plandají to své..už nemůžu, nech nás tady, už nemůžu, nech nás tady...beru je s sebou a už je tady zase chladivý potok, bahno..slyším své jméno..snažím se zrychlit, abych hlasu udělala radost, ale nejde to..jsem v cíli, kde klesnu na lavičku a čekám, kdy se vrátí plíce z rajzu...vrátily se až po svatomartinské husičce v hospůdce Na tý louce zelený...zážitek pozitivní a silný, takže není důvod, proč příští rok neběžet zas:-)
