Po roční pauze způsobené pandemií COVID-19 jsme se 30. 10. 2021 opět vrátili do Velkých Bílovic s 6. ročníkem Vinařského maratonu.
Že to bude ročník vypečený, tedy vlastně vyfučený, bylo jasné už v pátek při značení trati. Pověšené fáborky nám vítr okamžitě omotával kolem stromů a keřů, a my jsme tak mohli jen doufat, že nám úplně neuletí.
Díky trvajícím covidovým opatřením jsme letos zvolili bezkontaktní prezentaci. Závodníci si mohli své startovní číslo vyzvednout sami. Všechna startovní čísla byla pověšena na provázku spolu se spínacími špendlíky na jejich připevnění na oděv. Pokud někdo potřeboval poradit s dohledáním svého čísla, byli samozřejmě k ruce vždy dobře naladění pořadatelé.
V sobotu jsme se probudili do chladného a větrného rána. Později sice vysvitlo sluníčko a počasí bylo nádherné, nicméně foukající silný vítr závodníky na trati mezi vinicemi řádně potrápil. Start maratonské trati byl od devíti hodin, půlmaratonci odstartovali v půl jedenácté a mezi těmito hlavními závody se běžela již tradiční Vinařská míle.
Vinařská míle je rodinný závod, jehož výtěžek je určen na charitativní účely. Na trať míle letos vyrazili nadějní mladí běžci a běžkyně, rodiny s menšími dětmi, rodiny s kočárky a jako každý rok se zúčastnili i nevidomí běžci. Na startovném se nakonec vybrala krásná částka 20.402 Kč, čímž jsme překonali rekord z minulého ročníku. Částka byla opět v plné výši věnována Honzíkovi Jakubčíkovi z Velkých Bílovic. Honzík s maminkou se osobně přišli na závod podívat a převzít si i symbolický šek.
Okolo třičtvrtě na dvanáct zavládl v pořadatelských řadách neklid. Dorazila totiž zpráva, že se nám blíží do cíle první půlmaratonský běžec. A pak už nastala ta nejhezčí chvíle z celého závodu. Do cíle nám začali dobíhat závodníci. Nejprve jednotlivci z půlmaratonu, následováni nejlepšími maratonci, a pak už celé skupinky běžců z obou kategorií. V cíli jsme všem na krk pověsili krásnou medaili v podobě skleničky na víno, která vždy obsahuje logo vinařského maratonu a ročník závodu. Abychom nezapomněli na loňský zrušený ročník, tak byly na skleničce letos vyobrazeny ročníky dva. Ten loňský byl znázorněn obráceně, abychom tím dali najevo, že celý loňský rok byl úplně naruby. A aby bylo čím skleničku naplnit, obdrželi všichni účastníci závodu v cíli také láhev vína od místních vinařů.
Předávání medailí bylo pro všechny velmi emotivní. Někteří závodníci se smáli, jiní měli v očích slzy, někteří sotva stáli na nohou a jiní si rovnou v cíli lehli. Všichni ale byli nadšení a šťastní, že to mají za sebou. Trať mezi vinicemi z Velkých Bílovic, přes Čejkovice, Vrbice a okolo kapličky Hradištěk je sice malebná a krásná, ale taky opravdu kopcovitá a náročná.
Během doby, kdy byli závodníci na trati, se nezahálelo ani v zázemí závodu. K dispozici byly různé stánky se sportovními potřebami, sportovním oblečením a různé dobroty k doplnění energie před i po závodě. Svými hláškami a písničkami nás celý den bavil na pódiu moderátor Pepa Melen.
Vyhlášení výsledků se letos trošku protáhlo, protože v roce 2021 byla maratonská trať zároveň Mistrovstvím ČR veteránů. Vyhlašovaly se tak ročníky po 5 letech až do 80 let věku. Vítězové v obou kategoriích obdrželi hodnotné ceny a poté následovala neméně hodnotná tombola.
Počasí nám po celou dobu vydrželo a podle úsměvů na tvářích pořadatelů i závodníků to vypadalo, že se i ten letošní ročník povedl. Budeme se na Vás zase těšit příští rok 29. října 2022.
autor: Marta Dlouhá
