Boženka Malečková

VESELÁ HISTORKA Z BĚHÁNÍ?
Záleží na úhlu pohledu. Tak si tak běžím a funím, užívám si běhu, konečně za zatáčkou vidím anděla, je to pískovcová socha v Hradiskách kde se obyčejně otáčím a vracím. Ještě zpátky a mám  krásnej běh v kapse, jen ta mlha by nemusela bejt tak hustá, je dost špatně vidět. Zpátky už sem vyběhaná a jde to líp. Za týden budou vánoce tak musím přitvrdit určitě budu zase baštit a nějaké to kg se připlíží. Tak se tak vracím a přemítám kolik že letos přiberu přes vánoce a tu sem hodila okem do dálky a v zatáčce  asi 200 m možná víc, sedí velkej vlčák a upřeně se na mně dívá. Polil mě mrtvolnej pot.

Co teď, nikde žádnej únik, musela sem okolo něj, nešťastně sem koukla na skálu po pravé ruce, nejsem horolezec, vlevo řeka. Úáááááá,  chtělo se mi řvát, bože přeci tam nemůže bejt takové velké hovádko samo, sedí ani se nehne jen se dívá. Hádejte na koho. Není úniku, musím kolem něj, je mlha je špatně vidět, určitě tam není sám. Blížím se plíživě strach mám a představuji si ten nejhorší scénář. Čím víc se blížím tím upřeněji se na sebe díváme, najednou se začínám smát a se smíchem míjím betonové torzo rozbité lavičky. Z dálky a v mlze vypadalo torzo jako VLČÁK.

Boženka  BŽB