Eva Žůčková

Co mi BŽB vzalo? Hrozně moc. 

Za prvé ... vzalo mi čas!
Dřív jsem měla čas se flákat, ležet, jen tak si číst, koukat ne televizi, hrát počítačové hry. A to teď nemůžu! Když už netvořím stránky, tak o stránkách přemýšlím, nebo přidávám články či zodpovídám dotazy. A když ani to ne, někam jdu.  Ano, jdu, protože běhat  ještě nemůžu. Ale jednou budu.

Za druhé ... mi vzalo výmluvy.
Jak se říká - když člověk hledá výmluvu, je každá výmluva dobrá. A mě došly. Běhá támhleta i tahle a dokonce i tahle! Takže můžu i já. Že jsem moc tlustá/unavená? To se nebere. Můžu chodit a můžu chodit pomalu (to na tu únavu). Že neběhám dost rychle? Nevadí, časem to přeci půjde lépe!

Za třetí .... mi vzalo iluze.
Vždycky jsem si myslela, že na tom nejsem tak zle. Ale jsem. Hýbat se je životní nutnost potřebná k  tomu, abych se dožila vyššího věku. Jinak mě skolí infarkt, nebo něco podobného. Tečka, šmytec.

Za čtvrté (a poslední) ... mi vzalo radost.
Ano! Já pěkně prosím nemám radost z lenošení, z gaučingu a poslední dobou ani z dobrého nezdravého jídla! No kde to prosím pěkně jsme?!

Co mi BŽB dalo? Samé zanedbatelné položky, nedůležité pro život. 😉

Za prvé ... spoustu vzorů a úžasných životních příběhů
Chtěla bych být krásná jako Terezka, odhodlaná a cílevědomá jako Lenka, charismatická jako Hanka, pořád veselá a plná optimismu jako Jana, báječná jako Boženka .... a mohla bych pokračovat do nekonečna ....

Za druhé ... radost z pohybu
No vážně. Na škole byl běh za trest, patnáctistovku jsem zkracovala přes schody, když se učitelka nedívala a sprinty jsem sabotovala chůzí. Naháněla jsem to plaváním, takže mě nikdy z těláku nenechala propadnout ... a koukněte na mě teď .... já prahnu po tom, abych už mohla také běhat!

Za třetí ... mi dalo naději
Že i já můžu jednou stát tam, kde dneska stojí všechny ty mé vzory.  Že je to jen o mě, mojí vůli, o mém směřování a myšlenkách. Když chci, tak můžu ... jde jen o to, naskočit na cestu a ťapat po ní dál.

Za čtvrté (a rozhodně NE poslední) ... nové obzory a cíle
Kde se vidím za rok? Vidím se poloviční a na startu nějakého úžasného závodu po boku ostatních báječných žen a mužů. A třeba v labutí sukýnce .... a za tenhle cíl, za tu naději, děkuju.