Já a běžky

6 let zpět
v zimě spím..sportu mám celý rok dost, tak co bych si přes zimu neodpočinula..jediná vyjímka je týden na sjezdovkách, to jsem schopná jezdit celý den nahoru a dolů skoro bez přestávky..baví mě to, navíc chci předat svojí malé holčičce lásku k lyžování a horám..jinak sportuju leda u televize..sleduju Kateřinu Neumannovou a říkám si, že se jí chce, takhle se dřít..tou dobou mi ještě nic neříká ani běh

5 let zpět
tuhle zimu se na hory nedostanu, ale napadl sníh u nás, kolem Prahy..pojď, zkusíme to na běžkách, nechce se mi, ale půjčíme si je a v partě objedeme dvě vesnice, je to docela legrace, jiný pohled na svět, z těch zasněžených polí, trochu dobrodružství najít tu správnou cestu lesem.. nakonec v tý hospůdce je taky moc dobře..

4 roky zpět
párkrát za zimu se povede výlet na běžkách, dokonce si vyjedeme na Boží Dar, a projdeme se na běžkách, je to fajn, dost se u toho nasmějeme..donutím svého pubertálního synátora, aby to taky zkusil, po 100 metrech zuje běžky a vrací se domů, se mnou, mami, už nepočítej, mě to neba a nejde... nerada, ale rozumím mu..sjezdovky jsou sjezdovky..

3 roky zpět
docela se těším, až napadne...ale nikdo se mnou nechce nebo nemůže..tamtoho bolí kolena, toho kyčle, ten nemá čas...no co zajezdím si sama..udělám si stopu na poli za rybníkem a běhám si dokola...docela mě to baví, vyčistím si hlavu a vyvětrám se...fajn, to mi stačí..

loni
jedeme na týden do Orlických hor, je hrozný mráz, na sjezdovce se dá vydržet maximálně 4 hodiny..běžky máme s sebou, ale zkusíme to jen chvilku...a není to po rovině..do kopce mi to podkluzuje a z kopce se moc bojim, když to pustím, rozmáznu se ..ale hlavně, že je sranda..ale myslím na to, chtěla bych to umět..už mi to nepřijde jen jako turistika..

letos
bájenky se domlouvají na běžkařský soustředění, to je příležitost, mohla bych to zkusit...těšíme se, hecujeme a už jsem přihlášená na Jizerskou 25, ani nevím jak...soustředění nemá chybu, zjišťuju, že mě běžkování moc baví, je to úplně jiné, než sjezdovky, hodně blízké mému milovanému běhu, a když má člověk stejně naladěné parťáky, je to paráda...už se z kopce tolik nebojím, a do kopce trochu tuším, jak na to..jenže mám stará prkýnka a historické vázání, budu se muset vybavit, doma mi to projde, líbí se myšlenka společného sportování, tak si pořídíme krásné nové lyžičky, já rovnou závodní, ať teda jedou...hurá..pár let jsem si takovou radost neudělala..já se tak těším, bude to chtít potrénovat, no snad si neudělám úplnou ostudu..

jenže sníh mizí a mizí..doufám v zázrak, loni napadlo týden před Jizerkou...vždyť to zrušili v historii jen párkrát, to by byl fakt pech...

byl to pech ...
stejně jsme jeli, náhradní program závod do kopce byl skvělý zážitek..jen jsem cestou zpět špatně šlápla a pohmoždila si kotník, takže jsem zbytek pobytu malinko protrpěla, ale nakonec mám startovní číslo, odznak, diplom a hlavně jsem tam byla a všechno to viděla...ta atmosféra na mne sice jen dýchla, ale tuším, že se mám na co těšit...

já jí totiž jednou pojedu, ještě pořád to bude poprvé - mám s kým a mám za koho 🙂 hlavně, aby napadlo..

Magdaléna Krotilová