Dnešní den byl plný divných situací ... ráno mě málem sejme na přechodu auto, šéfová mi dává kapky, ze zadku mám tvaroh, jak jen sedím a buším do klávesnice ...vím, že dnes vyběhnu a je mi jedno kdy a kam ... konečně padla a já spěchám domů, rychle se převlíknout, zavázat tkaničky, nastavit Běžíškovy hodinky a ... už jsem na cestě ... užívám si té svobody a toho, že konečně vybíhám za světla ne za tmy ... před 2 km krize jako prase, do 4 se trápím ... pak se stalo něco v hlavě, cvak a běžím ... běžím ... připadám si jako Forest Gump ... nechce se mi domů ... nohy mě nesou a nesou ... běžela bych dál, ale hlad je hlad a na 10 km to stáčím k domovu ... jen doufám, že nezastavím jako Forest ... Ba ne, BŽB mě nenechá 🙂
