Jak jsme opět běželi na hrad

Letos podruhé a opět rozhodování na poslední chvíli. Rozhodlo meteorology slibované náherné počasí, hrad, na kterém jsme nebyli, přátelé v Brně a - naší pětiletce dlouho slibovaný výlet vlakem s kinem. Vyšlo všechno.

Z Prahy vyjíždíme v 8:51 hod., kino v railjetu je poloprázdné a po počátečním "nechci do kina" trávíme sami skoro celou cestu bez holčičky. V kině si našla i několik kamarádek, které nám postupně za celou cestu snědli celou svačinu. V 11:20 hod. přijíždíme do Brna a pomocí tramvaje číslo 1 (zde šaliny, samozřejmě) a autobusu číslo 303 vystupujeme okolo půl jedné přímo u hradu Veveří. Do startu pětky je v tu dobu cca 30 minut, takže trochu stresu zažije jen Lucka, které pětku běží. Takřka bez front je vylepšený systém registrací, vyzvedáváme tedy startovní sety, čísla a trička, resp. multifunkční šátky od KILPI. My s pětiletkou pak stojíme frontu na malování obličejů a děláme dřepy v rámci charitativního projektu, co dřep to koruna od Hypoteční bynky na dobrou věc. Lucka se jde rychle převléct, pozdravit s kamarády, pořadateli a bez fanoušků (musíme přece mít na obličeji motýla a mamce zafandíme v cíli) jde na start. Ten je o pár minut dříve a právě když máme motýla na obličeji a 85 charitativních dřepů během dvou minut za sebou, přibíhá Lucka s úsměvem na tváři a vybíhá posledních 250 metrů do cíle před hradním nádvořím. A mě zbývá pohodová skoro hodina do startu 15 km trati. Přijíždí kamarád Martin na kole z Brna, ochutnat pivo na stánku a podržet palce. Chvíli plánujeme Prýgl, který spolu běžíme příští týden a já se odebírám do šatny. Ta je společná pro muže i ženy, což ve sportu evidentně nikomu nevadí.

Start patnáctky je přesně ve 14:30 hod. a přes mírnou komplikaci, zborcenou lávku pod hradem, kterou bylo třeba oběhnout za provozu po přilehlé cestě (na start obou závodů byl provoz zastaven a na doběh do cíle vymezen koridor po kraji silnice) vypadalo vše na vyhlídkový běh za ideálního počasí. Ale. Jako warm up, který rozhodně nedoporučuji, je těch 85 dřepů hodinu před startem. Stehna hlásila již na prvním kilometru, že by bývalo bylo lepší se nezahřívat vůbec, než takto. No co, není žádné kdyby a odběhnout to musím. Zětně viděno, první tři kilometry, na kterých jsem se docela trápil, byly vlastně ještě pohodové. Na čtvrtém kilometru přelézáme plot a běžíme oborou nahoru po skále jako kamzíci, po Křížové cestě. Tedy lozíme, po jejich. Do poloviny závodu je to v podstatě do kopce a nastoupáme cca 200 m. A s ohledem na moje namožená stehna, možná se do toho kopce běželo lépe. Ale když se oprostím od toho fňukání, nádherná trať, nádherné počasí, nádherná atmosféra. Posledních 5 km okolo Brněnské přehrady (Prýglu), výběh pod hrad a nakonec na hrad a je to doma. Na čas se nikdo ptát nebude a v hlavě zůstane super závod. Za příjemné startovné mnoho zážitků, i tombole jsme vyhráli. Pro děti soutěže, kreslení, cvičení. Pro dospělé tradiční běh v brnění a to nám toho ještě před naším příjezdem spousta utekla. Hlavně tedy dětské závody, ale když už jsme v Brně nechtěli spát, sobotní brzké ranní vstávání by nás asi od výletu odradilo. Zpátky tedy opět railjetem Českých drah, s kinem a dobrou kávou (nejen), příjezd do Prahy v devět večer byl tak tak na to, aby nám po náročném dni pětiletka neusnula v metru.

Takže za nás příští rok rozhodně znovu. Běžíme na hrad je pro nás osvědčená rodinná jistota.

M+L+B