Kategorie: Literární soutěž

Zvláštní otázka v našem věku, řeknete si, a tak si poslechněte, co se stane, když si dospělá žena neumí zavázat správně tkaničky u sportovních bot. V dubnu loňského roku jsem si řekla, že začnu znovu běhat. Nejdřív jsem pobíhala po silnicích, ve městě a parcích. Po nějaké době jsem ale začala pokukovat po lesních pěšinkách, kopečcích, potůčku…

Trapasy zažíváme všechny, ale ze sportu si pamatuji jen takové, které se špatně zveřejňují. Nicméně jednou jsem se pořádně zapotila, přestože to bylo teprve cestou na závod. Cestou na můj první velký závod jsem si nebyla ničím jistá. Na nádraží jsem se sešla s lidmi, které jsem znala málo, ale byla jsem ráda, že nejedu sama.…

Tak jak začít. Nevím jestli to bude dost velký trapas.... Jedno odpoledne jsem se rozhodla že si půjdu zaběhat, ani už nevím proč jsem si sebou nevzala psa, chodí se mnou pořád. Krásně se mi běželo, do uší mi hraje písnička ... a najednou i přes hudbu slyším za mnou funění a dupání, tak co…

Měla jsem je vyhlídnuté už přes dva roky. Od té doby, co jsem v nich viděla běhat svůj idol … Tonyho Krupicku. Od té doby jsem také věděla, že budu běžecký minimalista, protože Tony taky je! Pak jsem objevila Caballa Blanca, ale tarahumarské sandály jsem zavrhla  Tony je Tony a New Balance je New Balance. Čekala…